Milí čtenáři,
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Nenávist… tak dlouhé časy holé nenávisti. Toť počátek příběhu jedné výjimečně strašlivé ženy, jenž se zapřísahla, že i kdyby to trvalo celou věčnost, ona se prostě pomstí. Je tomu přes pět set let, kdy na západním pobřeží dnešního Maroka žila. A právě tam začíná naše cesta.
Kdysi dávno, když ještě zemi křížil jeden netvor za druhým, většina lidí netušila, odkud se berou. Ba co víc, ani se neodvažovali po tom proklatém místě pátrat. Toho dne jsem se dostal do sídla nejpodivnějšího netvora ze všech. Jenže jsem netušil, že se jedná o netvora. Byla tak krásná. Měla tak jemnou a roztomiloučkou tvářičku. Je očividné, že jsem se ještě s žádnou nespálil. Po několika měsících se dokonce měla stát mou ženou.
Jenže v průběhu věků dala život mnoha svým potomkům. Ti si vždy vzali část z jejího nitra. Nebylo by na tom nijak nic zvláštního, jen kdyby její nitro nebylo nitrem příšery. Té příšery, jejíž děti jsem před desítkami let v sebeobraně pobil. Neodvažoval jsem jí to říct, ale současně to bylo pro mě nad míru mučivé. Přesto vítězila zamilovanost. Nade vším...
Jednoho dne jsme si nalili vína a trošičku se uvedli do veselejší nálady. Škádlili jsme se a já se -ke všem duchům v Tartaru- prořek. V podstatě jsem se přiznal k zabití jejich potomků. A žádná obhajoba ji neuklidnila. Nakonec o několik dní později mi přeci jen dala najevo, že mi odpustí. Bylo to pro mě zvláštní. Něco ve mně "mi říkalo", že něco není v pořádku. Ale má druhá část byla silnější a tak jsem zapomněl na nějaké nejasnosti a podezření.
O několik měsíců později jsme plni radosti začali plánovat konkrétní podobu obrazu naší svatby. Těšil jsem se jako snad nikdy před tím. A též ona. Alespoň jsem si to myslel. Bylo to zvláštní, nikdy mé děti moc nemusela a teď -pár dní před obřadem- je osobně pozvala s láskou v očích. Má druhá -zamilovaná- polovina byla prostě silnější a ta mě činila vůči ní bezbranným. Nepřemýšlel jsem vůbec nad ničím. Byl jsem -jen- zamilovaný.
Nastal čas - onen oslavný čas samotného obřadu. Stovky lidí byly přizvány. Stovky lidí se těšilo na tu chvíli, kdy si dva řeknou -ano- S pomalými kroky za doprovodu oslavné svatební melodie se blíží kněz s kněžkou, připravující posvátný prostor pro novomanžele.
Jenomže těsně před vyslovením posvátného slova, moje milovaná se znechuceně podívala do očí. Tak moc, že mne to na chvíli úplně znehybnilo. A právě ta chvíle byla osudná. V jejích očích zableskla energie blesku a sotva jsem se otočil jejím směrem, ve zlomku sekundy vyvraždila všechny mé děti, které jsem kdy měl. "Tak..." s absolutním opovržením se na mě podívala a jen se hlasitě přede všemi zasmála "to jsem chtěla udělat už ták strašně dlouho !" a odešla pryč z paláce.
ATMOSFERICKÁ HUDBA K ČLÁNKU:
Žádné komentáře:
Okomentovat